Želví stopou

Ve středu 11. září jsme ve škole přivítali nám již známou paní Pacovskou, tentokrát s  hostem, tříletým Merlinem. Že nevíte, o koho se jedná? Zkusíme vám napovědět. Když si ho paní Pacovská přinesla domů, byl velký jako pětikoruna. Má dva krunýře, jeden na zádech a druhý na břiše. Ocásek? Ten má taky. – Uhodli jste. Přišla nás navštívit želva zelenavá. Protože želvy patří mezi plazy, začali jsme pěkně zeširoka. Dozvěděli jsme se, co je to svlečka a že chřestýš je líný svléct se až ke špičce ocásku, a proto chřestí. Víme, co udělat, když na nás zaútočí zmije obecná. Pobavila nás užovka obojková, které trčely z tlamy žabí nohy. Dozvěděli jsme se, proč anakonda loví svoji kořist raději ve vodě, co žere leguán zelený, co umí provádět s očima chameleoni, jaký plaz žil už v době dinosaurů a jak je možné, že se gekon udrží na stropě. Překvapil nás bazilišek, který umí běhat po vodě, a varan komodský, který má tlamu plnou bacilů, protože žere mršiny. Krokodýl je zase machr na maskování ve vodě, ale musí se nahřát na sluníčku, aby byl rychlý. Přes všechna tato nebezpečná zvířata jsme se dostali k želvám. Zjistili jsme, jak chovatelé váží želvy sloní a co udělá želva, když prší. Víme, proč má kareta placatý krunýř a jaké želvy žijí tam u nás, v křelovském rybníku. Hráli jsme si s ptačím vajíčkem, které se umí na rozdíl od želvích vajíček nezakutálet. Proto želvy vajíčka zahrabávají do písku. Před líhnutím se malé želvičky mezi sebou dorozumívají, aby se vyklubaly všechny najednou. Když se želví vajíčka více zahřejí, vykoukne z nich želví holka a z vajíček, která byla na kraji snůšky a ochladla, se líhnou zase kluci. Když jsme se dozvěděli všecičko o želvách, zahráli jsme si jednu hru a vyrobili krásnou želví záložku. Teď už se těšíme, s čím přijde paní Pacovská příště. Snad se samotným krokodýlem...